Obluda flekatá II.
7. duben 2014 | 19.22 |
Jdeme se JEN podívat
Tonda cestu vypráví, doléhají ke mně jen slova jako: očkované, odčervené, trikolor, ale jak se soustředím na to, co bude k večeři, ani mi jejich význam nedochází. Přemýšlím v duchu o nějaké rychlovce. Tonda miluje pomazánky, tak udělám vaječnou. Stačí koupit vajíčka, zbytek je v lednici. Najíme se, pak pověsím prádlo, Toník se vykoupe a já si pustím film, co mi půjčila Hanka. Dám si sklenku červeného tramínu, na který se těším už týden, ale zatím na něj nebyl čas.
"Mami, už jsme tu, zazvoň na Vykukovy," poroučí synek. Vykukovi, to zní fakt solidně, ale nebudeš přece hodnotit lidi podle příjmení, napomenu se... S povzdechem zmáčknu zvonek, malej se netrpělivě vrtí.
"Uklidni se, třeba ani nebudou doma," zadoufám. Marně, protože v tu chvíli se otevřou dveře a na prahu stojí pán ve věku mého otce, v papučích a teplácích roztrhaných od kolen až ke kotníkům.
"Tak vás tu vítáme, vyhlížel jsem vás z okna a hned mi bylo jasný, že si jdete pro štěňátko" říká.
"Počkat, moment, to snad ne - řekla jsem přece Tondovi jasně, že se jdeme JEN podívat! NEZÁVAZNĚ", pokouším se o rázný nesmlouvavý tón.
Pan Vykuk se jen usmál, jako by mě neslyšel, a pokračuje: "Jen pojďte dál, ani se nezouvejte, ať si nenašlapete ponožky. To víte, jak je v domě pejsek... Á, tak tady je, její maminka ji právě nakrmila. Pustil jsme ji radši na zahradu, když jsem vás zahlédl, aby se na nás kvůli štěňátku nezlobila. Koukejte, jak má ta malá krásně nacpané bříško. Je to úplně poslední fenečka, nádherná, vidíte ten nádherný tmavý flíček, co má na čele? Podle toho ji vždycky poznáte!"
Následovala jsem pomalu pana Vykuka do obýváku, Tonda ale nečekal a přiřítil se k velké dřevěné bedně. Rezignovala jsem ve výchově, odpustila si přednášku na téma Jak se chovat na návštěvě. Nemělo to cenu. Malej seděl u bedny a okouzleně si prohlížel obsah. Opatrně jsem přistoupila blíž a nakoukla dovnitř. V nejvzdálenějším rohu bedny spalo to nejkrásnější štěně, jaké si dovedete představit, a téměř neslyšně pochrupávalo. Budu tvrdá, slíbila jsem si. Vtom psí miminko otevřelo oči a zkoumavě si nás prohlíželo.
"Mami, mami, už je vzhůru, no ahoj, ty jsi krásná, pojď ke mně", pobízel Tonda prcka. Ten se nenechal dvakrát prosit a batolil se k němu.
"Počkej, podám ti ji, hranu bedny zatím sama nepřeskočí, tak ať se s ní můžeš pomazlit," říkal pan Vykuk. Tonda sedí na zemi, štěně mu spokojeně vrní v náručí a cucá mu šňůrku od mikiny. Tak to jsem ztracená, napadne mě, a přemýšlím, jak od sebe tyhle dva odtrhnu.
"Jééé, mamí, ona mi snědla kousek šňůrky" A teď mě počurala, ta je šikovná", jásá Tonda.
"No to je bezvadný," povzdechnu si. "Sundej to, zpátky půjdeš v tričku, ještě že je teplo. Obrátím se opatrně k panu Vykukovi: "Tak vám moc děkujeme za prohlídku, fenečka je vážně krásná, ale,"... přemýšlím, jak se ze svízelné situace dostat, aniž bychom si nesli domů dalšího spolubydlícího. "Ale...je mi to moc líto, nemáme s sebou tolik peněz, a stejně jsme se šli jen podívat. Tak se na nás nezlobte, budeme muset zase jít" omlouvám se.
"Jaképak peníze? To vůbec neřešte, stejně už je poslední, a když vidím vašeho nadšeného kluka, rozhodl jsem se, že vám ji dám zadarmo!"
To je konec, co teď? Tonda křičí radostí, čubička mu líže tvář i ucho, a mně je jasné, že jsem prohrála.
________________________________________________________
První díl si můžete přečíst tady: daniela.pise.cz/36-obluda-flekata-i.html
Komentáře
| RE: Obluda flekatá II. | boudicca | 07. 04. 2014 - 19:17 |
| RE: Obluda flekatá II. | daniela | 07. 04. 2014 - 19:26 |