ladka: , Dani, supéér jsi to popsala, přesně takhle to probíhalo u nás. Babička kvůli mě zůstala doma, když jsem začala chodit do školy, že přece nebudu jíst ty "blivajzy z jídelny", naši chodili pořád do práce, bráchové jsou o hodně starší, takže ti se stravovali taky jinde. Já měla výsadu denních teplých obědů, svačin a i večeře, kterou ale babííí dělala i pro zbytek rodiny. Taky mám pár okoukaných triků po babičce, i recepty v naší "Rodince kuchařince". Ten krasopis kdysi byl stejně k něčemu, nejenže to bylo písmo velmi úhledné, ale hlavně, čitelné vždy a za všech okolností. Moje mamka také dodnes píše velmi hezky, no,zatímco mně učitelé vždy psali do sešitu: Nečitelné . Ještě že je tu ta klávesnice, tohle přečteš, že jo Ale nejdpůležitější jsou ty vzpomínky na babiččinu kuchyň, ty dráždivé vůně jídla, vonící dřevo v kamnech...... Když babička mi v pátek smažila na kamnech halušky, tedy bramboráky, bylo to cítit už daleko dřív, než jsem domů došla . Díky za návrat do šťastného dětství