Článek Babiččina kuchařská škola
Komentáře k článku: Babiččina kuchařská škola
ladka: 
, Dani, supéér jsi to popsala, přesně takhle to probíhalo u nás. Babička kvůli mě zůstala doma, když jsem začala chodit do školy, že přece nebudu jíst ty "blivajzy z jídelny", naši chodili pořád do práce, bráchové jsou o hodně starší, takže ti se stravovali taky jinde. Já měla výsadu denních teplých obědů, svačin a i večeře, kterou ale babííí dělala i pro zbytek rodiny. Taky mám pár okoukaných triků po babičce, i recepty v naší "Rodince kuchařince". Ten krasopis kdysi byl stejně k něčemu, nejenže to bylo písmo velmi úhledné, ale hlavně, čitelné vždy a za všech okolností. Moje mamka také dodnes píše velmi hezky, no,zatímco mně učitelé vždy psali do sešitu: Nečitelné 
. Ještě že je tu ta klávesnice, tohle přečteš, že jo 
Ale nejdpůležitější jsou ty vzpomínky na babiččinu kuchyň, ty dráždivé vůně jídla, vonící dřevo v kamnech.....
. Když babička mi v pátek smažila na kamnech halušky, tedy bramboráky, bylo to cítit už daleko dřív, než jsem domů došla . Díky za návrat do šťastného dětství 
daniela: Moc Ti děkuji za nádherný komentář, Laděnko , udělal mi velikou radost, však víš, nemá cenu to tu teď popisovat, to stačí cítit!
A musím se i přiznat, že když jsem to dopoledne dopsala, bylo mi hodně moc smutno, fakt hodně.
Synek se vyučil kuchařem aniž by se doma vařečky byť dotkl, přesto bych ráda předávala "kuchařinu" dalším. Tak aspoň touto cestou, snad někomu pomohu, nalákám ho, inspiruji. Vždyť proto to vlastně dělám 
jitka s.: To je krásně dojemné, až ti trošku závidím. Jak je možné, že jsem tě objevila až teď?
Já vaření miluju, ale jsem spíš samouk. Na spoustu věcí jsem si musela přijít sama metodou pokus-omyl-znovu. A spoustu věcí nejspíš stále dělám špatně.
Mít takovou kuchařku po babičce bych si taky přála. Bohužel u nás babičky moc nevařily, ani mamka a jejich "sbírky receptů" obsahují jen asi 20 prakticky stejných(však je od sebe opisovaly) receptů na různé třené buchty a vánoční cukroví. Chápu, že ji opatruješ jako oko v hlavě a děkuji, že jsi nám dala do ní takto nahlédnout - podle obrázků je opravdu krásná.
daniela: Jitko, děkuji Ti za milá slůvka. Postupně sem budu její recepty přidávat (včera jsem pekla její koláče, tak se můžeš podívat .-)
Byla jsme na návštěvě Tvého blogu a je moc fajn. Pěkné Velikonoce .-)
boudicca: Babiččinu kuchařku bych také opatrovala jako skvost největší. Na staré kroniky a podobné sbírky bych mohla koukat celé dny... Popis babičky mi připomíná Babičku od B. Němcové - především pak v tom, kolik toho a s jakou samozřejmostí každý den stihly, ačkoliv neměly žádné vymoženosti, které my používáme dnes.
daniela: To si už neumíme ani představit. Už to, jak asi bylo těžké udržovat pořádek, když babička žila s rodiči a čtyřmi sourozenci v jedné místnosti, na jaře s nimi pobývala i mláďata, aby neumrzla... Na druhou stranu měli tenkrát lidé mnohem méně nábytku i věcí, ne jako my dneska... A taky se nic nevyhodila - nejen z proutí, ale i z velkého husího křádla byl smeták, z peříček peřiny a mašlovačka, oblečení se dědilo, zašívalo, přešívalo, štupovalo, záclony se háčkovaly doma, kapesníčky na "lepší" dny se vyšívaly monogramem... Jooo, když babička vyprávěla, všichni jsme seděli jak pěny 
Hezký den, Daniela
boudicca: Když dědeček líčil, jak ještě před 50 lety jich žilo v malém dvoupokojovém baráčku 9 (domeček bez WC, kuchyně, koupelny a dalších samozřejmostí), nechápala jsem. Jenom ty postele kam naskládali...
daniela: Když ona malé děti tehdy spaly třeba i po třech. Ale musel to být pěkný mumraj. A pěkně veselo, hlavně navečer, když se všichni sešli doma. Bez televize, a lidi si zkrátka MUSELI povídat. Krása .-)